Silvestr 2012

28.12.2012

Z domova vyjíždíme kolem poledne, nikam nespěcháme, na první den v Maďarsku nemáme žádný plán. Pouze se ubytovat a trochu se seznámit s prostředím. Do cíle přijíždíme kolem půl páté.

Ubytování je v apartmánu včetně vybavené kuchyňky, ale v tuto chvíli je nám to na nic, protože nemáme, co bychom v ní připravili. Hlad máme a tak se vydáváme do města za nějakou večeří. Nakonec zakotvíme v restauraci Bassion, kde se těšíme na nějakou dobrotu, jimiž je maďarská kuchyně pověstná. Tentokrát však nic moc, ale protože je to hotelová restaurace, je večeře za dost peněz.Vracíme se na náš hotel, trochu se dáme do pořádku a zbytek večera strávíme u Tomanových při lahvince vína, kde spřádáme plány na příští dny. Posezení nijak nepřeháníme a docela brzy si jdeme lehnout.

29.12.2012

Ráno po snídani jdeme na společnou prohlídku Sárváru. Bez konkrétního cíle se potulujeme městem, navštívíme místní hrad, dovnitř ale nezacházíme. Snažíme se najít nějakou prodejnu s „echt“ maďarským zbožím – klobásy a nakládaná zelenina. Nic takového však nepotkáváme a tak naše kroky vedou do infocentra.

Tam nám slečna dá adresu takového obchůdku a tak k němu zamíříme. Jsme však poněkud vymrzlí, takže se nejprve zastavujeme  v jakémsi nonstop zařízení, kde se ohřejeme svařákem.

Pak už rovnou za nákupem místních specialit. Na udanou adresu jsme došli, ale na infocentrum se zřejmě nedostala informace o tom, že prodejna je zrušená. Pomalu se tedy vydáváme směrem k hotelu. Cestou požadovaný sortiment nakoupíme v náhodně objevené prodejně.

Jsme docela hladoví a tak když jdeme kolem hotelu Wolf, zastavujeme se v místní resturaci na oběd. Jídlo bylo docela levné, ale odpovídajícně mizerné, takže se nestačíme divit, co se to v tom Maďarsku oproti loňskému roku děje.

Doma si uděláme krátkou pauzičku a odpoledne jdeme vyzkoušet termální lázně. Příchod časujeme po šestnácté hodině, kdy už jsou zajímavé slevy na vstupném. Pobudeme tam asi čtyři hodiny a vracíme se zpět do hotelu.

Cestou na pokoje jsme ještě požádali recepčního, aby se pokusil nám někde zajistit silvestrovský večer. Netrvá dlouho a recepční nám dává kontakt na restauraci Tinody, kam máme zítra dopoledne zajít se domluvit. Tímto pro nás končí veškeré dnešní aktivity a už zbývá jen chvíli posedět a dohodnout program na zítřejší den.

30.12.2012

Na dnešek máme v plánu navštívit nedaleký Balaton – cca 65 km. Nejprve však musíme do restaurace Tinody závazně objednat silvestrovský pobyt. Jedeme tam hned po snídani a zhruba po čtvrthodině je vše vyřízeno včetně zaplacení.

Od Tinody už rovnou míříme k Balatonu. Přijíždíme tam asi za hodinu a ocitáme se ve vinařské oblasti Badacson. Ani v nejmenším se nepotvrdily naše představy o nudné a rovinaté krajině kolem jezera. Aspoň v místech, ve kterých se pohybujeme, vidíme kopcovitý terén se spoustou vinohradů a malebných městeček a vesnic.

První zastávku děláme téměř na břehu jezera na okraji městečka Badacsonytomaj. Chvíli se procházíme a nestačíme obdivovat místa, o kterých jsme původně měli zcela jinou představu.

Labuť na Balatonu - v protisvětle

Labuť na Balatonu - až na vlnách se poznalo, jak je voda kalná

Rákosí u Balatonu

Balaton - řady

Balaton - protisvětlo

Od jezera však fouká dost nepříjemný vítr a tak se přesouváme do centra městečka.  Navštívíme místní kostel a na informační mapě si jako další cíl vybíráme vesničku Kékkút, kde je inzerováno rázovité stavení s rákosovou střechou. Než se však vydáme na cestu, ještě chvíli posedíme v místní hospůdce, kde si dáme něco pro zahřátí.

Badacsonytomaj - betlém u místního kostela

Badacsonytomaj - interiér místního kostela

Badacsonytomaj - interiér místního kostela

Badacsonytomaj - pohled na místní kostel

Po červeném svařáku jedeme přibližným směrem ke Kékkútu. Přibližným proto, že ne zcela přesně víme, kde je. Cestou potkáváme pár vinných sklepů a nikdy bychom si neodpustili, kdybychom tam nezastavili. Návštěvu spojíme s ochutnávkou (tedy všichni kromě mne) a nákupem vzorků pro domácí vinotéku.

Ve vinném sklípku v kopcích nad Badacsonytomaj

Vinné sklepy v kopcích nad Badacsonytomaj

Tržnice cestou do Kékkútu

Tržnice cestou do Kékkútu

Tržnice cestou do Kékkútu

Tržnice cestou do Kékkútu

Tržnice cestou do Kékkútu

Tržnice cestou do Kékkútu

Tržnice cestou do Kékkútu

Zde se také dozvíme přesnější směr na Kékkút a na základě této informace se vracíme zpět do Badacsonytomaj, abychom z něho vyjeli na opačnou stranu. Cestou míjíme jakousi tržnici, která svým vzhledem a sortimentem místy poměrně dost připomíná středověk. Neodoláme, zastavíme a celou ji projdeme. Nekupujeme nic, protože prodejní doba už zřejmě skončila a většina stánků už je víceméně sbalených. Ale i tak jsme si (alespoň vizuálně) přišli na své.

Jediné, co si z tržnice odvážíme, je informace, že do Kékkútu jedeme správně. Za chvíli se tam i ocitáme. Kékkút je malá vesnička, čistá a upravená. Najít dům s rákosovou střechou bylo dílem okamžiku. Vystupujeme z auta a chvíli se procházíme v okolí domku, což zahrnuje i centrum vesnice s kostelem.

Poněkud nám vytrávilo a tak se začínáme pídit po nějaké restauraci. Žádnou však nevidíme a tak oslovíme jediného člověka, kterého jsme zahlédli – nějakou paní v zahradě svého domku. Od ní se dozvíme, že zde žádné restaurační zařízení není, nejbližší je v sousední vesnici. Tím náš zájem o pobyt v Kékkútu opadl a jedeme tedy k sousedům, do vesnice Kővágóörs.

Kékkút - domek s rákosovou střechou

Kékkút - domek s rákosovou střechou

Kékkút - Hanka u kapličky, na pozadí domek s rákosovou střechou

Kékkút - domek s rákosovou střechou - detail

Kékkút - kostel

Kékkút - jiný pohled na domek s rákosovou střechou, je velmi fotogenický

Kékkút - náves s kostelem

Kékkút - náves s kostelem

Do vesnice Kővágóörs je to asi šest kilometrů, takže jsme tam během chvilky. Zatím necháváme stranou jakoukoliv prohlídku, naším prvořadým cílem je sehnat něco k jídlu. Projíždíme kolem nějaké restaurace, u níž je ukazatel na parkoviště v zadním traktu. Zamíříme tam a vzápětí vcházíme do restaurace. Je to sice zadní vchod přes kuchyni, ale to nás trápí podstatně méně, než oznámení majitele, že dnes je otevřeno pouze pro uzavřenou společnost.

To opravdu není dobrá zpráva, ale asi už jsme vypadali dost hladově, protože se nad námi nakonec slitovali a pustili nás dál, že najíst nám dají. Dostali jsme vynikající vepřový guláš s noky a zeleninový salát. Pak následovalo kafíčko a popovídání s majitelem, ze kterého nakonec vylezlo, že dnes slaví šedesátiny. Tak jsme mu samozřejmě popřáli a on po chvíli přišel s lavinkou domácí vinné pálenky. Takže ještě přípitek a když se dozvěděl, že jsme z Česka, byl úplně nadšen. Hned vzpomněl Švejka a když z něho vypadlo, že mu ho připomínám, byl jsem pro změnu nadšen zase já.

Všechno však jednou končí a tak se pomalu zvedáme za dalším programem. Nějakou dobu věnujeme prohlídce vesnice – zaujala nás Hoškova kašna a vyhořelé stavení se zajímavými komíny. Oba objekty nafotíme a pomalu obracíme auto k domovu. Sjíždíme dolů k Balatonu a po pobřeží míříme k silnici na Sárvár. Cestou ještě pozorujeme západ slunce. Nádherný pohled, tak krvavě rudé slunce jsem ještě neviděl. Bohužel nemáme zdokumentováno, trvalo to pouze chvíli a než bychom našli místo k zaparkování, rozbalili techniku, bylo by stejně po všem. Škoda.

Kővágóörs - Hoškova kašna, vše co je Hoškovo, je středem našeho zájmu

Kővágóörs - na tomto vyhořelém stavení nás zaujaly komíny

Kővágóörs - detail komína na vyhořelém stavení

Kővágóörs - typický domek v této oblasti, opět s rákosovou střechou

Kővágóörs - typický domek v této oblasti, opět s rákosovou střechou

Kővágóörs - ještě jednou vyhořelé stavení

Pak už jenom cesta domů, kam přijíždíme za tmy. Povečeříme na pokoji a krásně prožitý den zakončujeme posezením u lahvinky.

31.12.2012

Dnešní den by sice měl být zasvěcen silvestrovským oslavám, ale asi by bylo poněkud pošetilé si sednout hned po ránu k lahvince. Proto raději volíme menší výlet. Včera, cestou na Balaton, nás asi v půli cesty u městečka Sümeg zaujal hrad stejného jména, majestátně se vypínající nad okolní krajinou. Vzdálenost nějakých třicet kilometrů nebyla žádnou překážkou a tak hned po snídani se vydáváme do těchto míst.

Zaparkujeme na parkovišti pod hradem a nahoru holt musíme po svých. Hrad se pyšní letitou historií, která ho postupně přivedla až do stádia zříceniny. Chvályhodné je, že nadále nebyl ponechán osudu a je postupně rekonstruován. Je tu sice viditelný vliv komerce, ale myslím si, že je lépe tolerovat nějaký ten ústupek, než tuto krásnou památku nechat zcela spadnout.

Hrad je poměrně rozsáhlý a tak se zde poklidnou prohlídkou zdržíme asi dvě hodiny.

Hrad Sümeg – stoupáme k hradu

Hrad Sümeg – už jsme za bránou

Hrad Sümeg – průhled střílnou na klášter v Sümegu

Hrad Sümeg – průhled střílnou na klášter v Sümegu

Hrad Sümeg – strážní místnost

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg – pohled na město Sümeg pod hradem

Hrad Sümeg – naše děvčata

Hrad Sümeg – pohled na město Sümeg pod hradem

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg – pohled na město Sümeg pod hradem

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg – hradní kovárna

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg – museli jsme Janu na chvíli vsadit do klády

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg – kameny z původní zástavby, nalezené při vykopávkách

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg – hradní kaple

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg

Hrad Sümeg

Pobyt na hradě a jeho okolí zakončíme obědem ve stylové restauraci Csarda, která leží v podhradí. Po obědě máme ještě stále dost času a tak před návratem si tedy uděláme malou zajížďku do nedalekého městečka Tapolca. Sice si od toho nic neslibujeme, ale co kdyby tam bylo zajímavého. Nebylo (alespoň při povrchním pohledu). Nakonec tedy pouze pořídíme několik snímků hradu Sümeg a vracíme se domů.

Pohled na hrad Sümeg z nedalekého městečka Tapolca, v popředí místní hřbitov

Po návratu domů je na pořadu dne odpočinek. Trochu si pospíme, pánové trochu déle, protože dokonalé není třeba měnit a proto potřebují podstatně kratší čas na přípravu. Když i dámy se upravily do přijatelné podoby, ve čtvrt na osm odcházíme do resturace Tinody. Oproti loňsku je prostředí komornější a útulnější, podstatně méně lidí. Zkrátka velmi příjemná atmosféra, trochu narušená poněkud hlasitou hudbou. Ale dalo se to překousnout. Jídlo ve vynikající kvalitě a v množství, které prostě nešlo zvládnout.

Večer nám utekl poměrně rychle, než jsme se nadáli, připíjeli jsme si na uvítání nového roku. Po půlnoci se zabava poněkud více rozproudila, což už nebylo nic pro nás. Vyčkáváme do tomboly a po jejím skončení kolem druhé hodiny se vracíme zpět do hotelu. Včetně cen z tomboly – havajský věnec a dřevěná vařečka.

1.1.2013

Jako každý jiný Nový rok, je i tento zasvěcen odpočinku, nicnedělání a relaxaci. K životu se probíráme až v odpoledních hodinách, kdy jdeme naposledy do termálních lázní. Já odcházím o trochu dříve a procházkou se přepravuji k hotelu. Když dorazí i ostatní, povečeříme a nakonec uspořádáme večírek na rozloučenou. Možná to zní příliš honosně, vlastně to bylo stejné posezení, jako každý večer předtím. Lišilo se pouze tím, že bylo poslední.

2.1.2013

Po snídani se už nijak nezdržujeme, naložíme zavazadla a odjíždíme domů. Tomanovi rovnou, my oklikou přes Brno, kde ještě máme nějaké povinnosti. Nakonec jsme ale všichni dorazili v pořádku domů, bohatší o řadu pěkných a příjemných zážitků.