Rusko 2007 – den první

Přijeli jsme před dům v Artamonově ulici

Již cestou z letiště na nás Moskva opravdu velmi zapůsobila. Ať již širokými, šestiproudými dálnicemi, po kterých se řítí snad nikdy neutuchající řeky aut, tak i ukázkami architektury, viditelné (zatím pouze) z okénka automobilu. Na všem je vidět velkorysost při výstavbě, daná zjevně dostatkem finančních prostředků a místa, kterým se opravdu musí šetřit málokde.

Na první exkurzi po Moskvě jsme byli doslova natřesení a když k tomu připočteme Pepovu snahu nám toho co nejvíce ukázat, pak není divu, že jsme ještě v podvečer vyrazili do ulic, abychom alespoň něco uviděli. Naše první cesta vedla přes Kutuzovský prospekt do Parku Vítězství na Poklonnoj Gore. Tam jsme si se zaujetím prohlíželi vše, co tam bylo v průběhu let vybudováno na počest vítězství ve druhé světové válce. A opravdu bylo na co se dívat.

Park vítězství - dva exponáty

Park vítězství - obelisk. Jeho výška 141,8 metrů symbolizuje 1418 dní trvání Velké vlastenecké války.

Park vítězství - muzeum Velké vlastenecké války

Park Vítězství - Socha Georgije Pobedonosca

Park Vítězství - Alej fontán

Park Vítězství - Alej fontán, vpravo chrám Georgije Pobedonosca

Nešetřili jsme slovy chvály a uznání, což Pepu povzbudilo k tomu, aby nás z parku zavezl do samého centra Moskvy, na Rudé náměstí.

Pokud jsme doposud viděným byli nadšeni, tak nyní jsme zůstali ohromeni. Notnou chvíli jsme si beze slov prohlíželi architektonický skvost – chrám Vasila Blaženého. Žádná fotografie nemůže v tomto případě zprostředkovat skutečnost. Na všech, které jsem doposud viděl, je stavba nádherná, nicméně (alespoň na mne) působí tak trochu jako vymyšlená. Teprve tehdy, když se člověk té nádheře postaví tváří v tvář, zůstane stát v absolutní pokoře před tou krásou a majestátem. Opravdu jsem se nemohl odtrhnout. Stejný pocit zřejmě má i spousta místních i zahraničních turistů, ve dne v noci obléhajících chrám a hledajících co nejvhodnější úhel záběru pro upomínkové foto.

Pokrovský chrám (Vasila Blaženého) - pohled ze strany pod Rudým náměstím

Pokrovský chrám (Vasila Blaženého) - sousoší Minina a Požárského

Pokrovský chrám (Vasila Blaženého) - pohled z Rudého náměstí

Opomenuty ale nesmí zůstat ani ostatní stavby na náměstí. Především strana, lemovaná kremelskou zdí v popředí s mauzoleem V. I. Lenina. Vše kolem dokonale upravené, udržované v naprosté čistotě. Však je to také dobře hlídáno před jakýmikoliv potenciálními narušiteli. Paradoxem je (zase můj osobní názor), že veškerá tato pieta se vztahuje ke galerii snad největších zločinců v dějinách lidstva, kteří jsou pěkně soustředěni podél kremelské zdi. Mám tím na mysli ty odporné komunistické papaláše, kteří tam byli v minulosti pohřbíváni.

Rudé náměstí - Kremelská zeď v popředí s mauzoleem V. I. Lenina

Na protější straně náměstí zaujme populární GUM, dříve snad nejznámější obchodní dům v těchto končinách, v noci osvětlený jako vánoční stromeček. Coby obchodní centrum slouží dodnes, ale téměř každý běžný Rus se mu obloukem vyhne. Je plný menších butiků se značkovým a luxusním zbožím – samozřejmě v odpovídajících cenových relacích.

Rudé náměstí - s nastávajícím večerem osvětlený GUM

Za zmínku stojí místo pod náměstím, kde je nutné hodit za hlavu nějaké drobné mince, což prý skýtá záruku opětovného návratu. Samozřejmě jsme nějakou tu kopějku odhodili, ale zda se návrat stane skutečností, se uvidí. Později vyšlo najevo, že zmíněné místo je údajně „nultý kilometr“, od kterého se měří vzdálenosti k jiným městům.

Hod mincí za hlavu pro šťastný návrat

Pomalu ale na nás ze všeho začala doléhat únava a tak jsme se odebrali k domovu s tím, že se sem samozřejmě ještě vrátíme.

Hotel National na rohu Tverské ulice